Dlužné poplatky musejí státní nemocnice ze zákona vymáhat

Dlužné regulační poplatky musejí státní nemocnice od pacientů ze zákona vymáhat. ČTK to dnes sdělila mluvčí Fakultní nemocnice Motol Pavlína Danková v reakci na středeční nález Ústavního soudu (ÚS). Ten se zastal muže, který v roce 2010 za jednodenní hospitalizaci nezaplatil 60 korun. Městský soud v Praze související náklady řízení a právního zastoupení stanovil na 7890 korun, tedy na více než stonásobek.

„Fakultní nemocnice Motol jakožto státní příspěvková organizace od pacientů poplatky vymáhat musí,“ zdůraznila Danková. V nemocnicích se od ledna 2008 platilo 60 korun za den, od prosince 2011 stoupla částka na 100 korun. ÚS k 1. lednu 2014 zrušil stokorunový poplatek jako „rdousící“ a nová vláda hospitalizační poplatek znovu zavádět nehodlá.

Právník Asociace českých a moravských nemocnic (AČMN) Stanislav Fiala ČTK řekl, že Motol jakožto státní příspěvková organizace má povinnost vymáhat dlužné poplatky ze zákona o hospodaření se státním majetkem. U příspěvkových organizací krajů je povinnost podobná, ale ne tak striktní, kraje mohou nezaplacený poplatek krýt ze svých zdrojů, což mnohé dělaly a kraj Středočeský to dělá dosud. Soukromé nemocnice dlužné poplatky vymáhat nemusejí, protože hospodaří se svým majetkem.

„Vzhledem k tomu, že poplatky byly zrušeny, tak v podstatě my bychom ani našim nemocnicím nedoporučovali tlačit na jejich vymáhání. Zvlášť když to pak vede k tomu, že se na tom nabaluje a živí kdokoli jiný, až po exekutory a advokáty, a stává se z toho továrna na peníze,“ podotkl právník AČMN, která sdružuje krajské, městské i soukromé nemocnice.

Důvod je podle Fialy nejen v tom, že náklady na vymáhání přesahují mnohdy vymáhanou částku, vidí i právní problém. „Poplatky se dají vymáhat, když se uvede proč. Údaje, že pacient byl v nemocnici a s jakým onemocněním, což je vidět z diagnózy, je možno dát třetí osobě jen se souhlasem pacienta,“ vysvětlil s tím, že uvádění těchto dat bez souhlasu pacientech je na hraně zákona a ochrany soukromí.

Pacient, kterého se ÚS zastal, poplatek prý uhradil, neschoval si potvrzení. Nemocnice po něm posléze začala peníze vymáhat. Elektronický platební rozkaz se pojil s náhradou nákladů 1592 korun. Muž je zaplatil, nemocnice ale trvala na úhradě mnohem vyšších nákladů, v čemž jí vyhověl odvolací městský soud.

Následovala ústavní stížnost. Muž v ní poukázal na to, že nemocnici zastupoval najatý právník, který zpracoval typickou formulářovou žalobu. V podobných podáních se mění jen identifikační údaje žalovaného. ÚS již dříve rozhodl, že u formulářových žalob musejí obecné soudy zvažovat, zda jsou požadované náklady vynaloženy účelným způsobem. A v tomto konkrétním případě je prý poměr nákladů k vymáhané částce nepřiměřený.

Danková k tomu uvedla, že Motol využívá služeb externí advokátní kanceláře vzhledem k tomu, že každý rok putuje k soudům po celé republice 1900 žalob, z nichž 30 procent končí platebním rozkazem a u 70 procent běží soudní řízení.

„Pokud si tedy spočítáme, kolik právníků by musela nemocnice výhradně pro agendu vymáhání poplatků zaměstnávat a jaké náklady by nesly neustálé služební cesty, poněvadž by museli objíždět okresní soudy po celé republice, zjistíme, že služby externí advokátní kanceláře byly pro nemocnici velmi výhodným řešením a ve vztahu ke státnímu majetku se chovala s péčí řádného hospodáře,“ shrnula.

Share Button