Česko má složitý systém stanovení cen léků, zjednodušením ušetří

Česko má podle kritiků příliš složitý systém stanovení cen léků a jejich úhrad ze zdravotního pojištění. I proto prý vydá za léky zbytečně moc, ročně zhruba 70 miliard korun. Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) určí cenu i úhradu každého léku ve správním řízení. Jsou to tisíce rozhodnutí, která by měl dělat každý rok znovu. Firmy i pojišťovny se ale odvolávají a řízení se protahuje.

Celková revize všech léků, která by přinesla úspory, zatím není. Ředitel SÚKL Martin Beneš ČTK řekl, že zcela jednoduchý systém nemá žádná země. Ten český má výhodu, že je transparentní a umožňuje odvolání. Vše by šlo podle Beneše udělat rychleji, kdyby SÚKL nemusel dělat revizi všech léků. K tomu by se však musel změnit zákon.

„Je dobré věnovat se v komplexní revizi jen skupinám, které znamenají zátěž pro pacienty či zdravotní pojišťovnu, nebo zatím neměly na trhu své místo a je třeba je zařadit a odborně posoudit,“ vysvětlil. U osvědčených léků, které jsou na trhu řadu let, stačí zohlednit změny kurzů, spotřebu a význam v léčbě.

V Česku je registrováno přes 50.000 kódů léčivých přípravků (kód se liší pro různé síly a velikosti balení ale také i podle místa výroby téhož léku). Ve volném prodeji je necelá desetina z nich, téměř dvě stovky se mohou prodávat i mimo lékárny, v drogeriích a u pump, například bylinné čaje a léky na teplotu. Část léků hrazených ze zdravotního pojištění se reguluje maximální cenou a obchodní přirážkou, část (zejména volněprodejné a pojišťovnou nehrazené) jen obchodní přirážkou, firma ale musí pravidelně hlásit maximální cenu, za niž prodává.

Pacient dopředu neví, kolik bude v lékárně platit. I kdyby si našel na stránkách SÚKL maximální ceny a připočetl obchodní přirážku a DPH, výsledné ceny se nedopočítá. Lékárny totiž musejí dělat kvůli třicetikorunovým regulačním poplatkům odpočet podle poměrně složitého vzorce. Doplatek pacienta se liší podle toho, kolik balení má. Za tři nedá třikrát víc než za jedno. Ceny se v lékárnách liší i podle toho, za kolik lék nakoupily, zda například dostaly od firmy množstevní slevu.

Podle stínového ministra zdravotnictví ČSSD Davida Rath by zjednodušilo systém, kdyby ceny a úhrady nestanovil ve správním řízení SÚKL, ale dohodli se výrobci, pojišťovny a lékaři. Pokud by se jim to nepodařilo, určil by ceny ministr. „Byl by vázán svědomím a referenčním košem, tedy seznamem cen, které za léky platí srovnatelné evropské státy,“ uvedl Rath.

Podle Beneše v Česku ale už možnost dohody pojišťoven a firem je. Dohodnutá cena je několika stovek kódů, v praxi se uplatňuje u tří stovek.

Současný systém podle Beneše také přihlíží k ceně léků ve srovnatelných zemích, jak to požaduje Rath. Správní řízení, jež Rath kritizuje, mají podle Beneše v různé podobě i jiné evropské země. Slovensko, které si nechalo systém, kdy rozhoduje o všem ministerstvo, by podle Beneše neobstálo u evropských autorit. Nevyhovuje transparenční směrnici. Když tento systém mělo Česko, hrozila mu žaloba u Evropského soudu.

Problémy se stanovením cen a úhrad řeší všechny země. Úhradové systémy závisí podle Beneše na tom, jak je v zemi organizována zdravotní péče.

Rozdíly jsou i ve stanovení cen léků. V Česku se mají měnit jednou za rok, v Dánsku se mění každé dva týdny přípravek, který stát v soutěži určil jako plně hrazený z pojištění. Pacient tak bere na stejnou nemoc vždy jiný lék. Německo reguluje jen úhrady z pojištění. Protože mu ale výdaje na léky rychle rostou, zvažuje cenové soutěže.

Cenové soutěže dělá i Česko prostřednictvím SÚKL. Beneš soudí, že by Česko mohlo zavést internetové aukce, na Slovensku se při hledání nejnižší ceny léku osvědčily. „Naše představa je soutěž na internetu, záleží ale na předkladatelích zákona, na politicích, jaký koncept zvolí,“ shrnul.

Share Button